jailed | stiles void oneshot.

1. února 2016 v 22:34 | adís. |  jednorázové.
Taková jedna... heh. Rychle napadající při jízdě autobusem a puštění sad song, při které se mi vybavil Stiles (neptejte se mě, já sama nevím, jak) a jeho temná stránka ve třetí sérii, která se mi poslední dobou strašně zamlouvá.
Nu, užijte si to. Možná to ale nebude dávat smysl...

*překlad názvu je "Uvězněn".
a/n: Omlouvám se za chyby, psáno na mobilu, (děkuji Anně).


Starý a zplesnivělý zápach sklepa či co to bylo, mě donutil po dlouhé době otevřít oči a zjistit, kde to vlastně jsem. Určitě ale ne ve svém pokoji.
Přivřel jsem víčka, abych si navykl na černou tmu a uviděl alespoň něco, čím bych poznal nynější situaci, ve které doslova sedím. Kdybych chtěl pohnout nohou, vsadil bych se, že by se mi hned vysmály řinčivé tóny řetězů.
Chtělo se mi nad tou beznadějí brečet. Nechat svou hlavu položit na tátovo rameno a vybrečet se mu do něj, jak malej kluk.

Až teď jsem si uvědomil, že mě bral jako toho malého, drzého syna, který měl kdekoliv, kam došel, problém. Teď mi chybí - ale nejen on. Co Scott? Nejlepší kamarád od základky.

Hledá mě vůbec někdo? Vždy jsem byl zbytečnej, byl jsem jen klacek po nohama. A Lydie? Jsem pro ní větrem, molekulou, nikoliv živou osobou.
V puse necítím ani svůj vlastní jazyk, jen nechutnou železitou pachuť.

V hlavě slyším ten posměšný hlas. Hluboký, temný… strašidelný. Proč si vybral mě jako hostitele? Existuje přece více lidí… a silnějších, než já. Jsem jen od začátku nula. Scottovi jsem nikdy nedokázal pomoct, když se přeměňoval za úplňku, Lýdii, když prožívala období lítosti, skoro při ztrátě svého přítele.

Opřel jsem se zády o studenou zeď, která byla naprostým utrpěním, dokud se na ní nepřinesla moje tělesná teplota.
"Co utíká, a nikdy se to neunaví?" zeptal se hravě onen zlomyslný a uši trhající hlas.
"J-já," popotáhl jsem, "já nevím."
Únava mnou každou sekundou projížděla, ale nemohl jsem. Už jen kvůli tomu, že tu někdo je a mám nohy připoutané ke zdi. Slzy se mi tlačily do očí.
"Co je to, Stilesi?"
"N-nevím…" zachraptěl jsem.
"Odpověz!" křikl a já sebou škubl.

Neodpověděl jsem. Kroky, ozývají se neustále dokola v mých uších, mě znervózňovaly ještě víc. Ne-li jsem dostal jen nával několika emocí.
"Víš, čím se bavím?"
Ticho.
Někde vpravo se hlasitě zašklebil. "Lidským strachem… lítostí… bezmocí." řekl zase z druhé strany nekončící místnosti.
Moje tělo mělo nedostatek spánku a energie. Nedokážu už nic. Škoda, že se nemůžu s nikým rozloučit. Už nemohu.
"Víš odpověď na hádanku, Stilesi?" nahodil zase onen téma, kterou mě bude snad mučit.
"Utíká to a nikdy se to neunaví. Co…" Tlukot kroků se rychleji ozýval.

"-je to, Stilesi?"
Neznámen již odpověď přeci zná. Já ji nevím a jsem si jistý, že on ano. Kdyby tu byl třeba Scott, nebo Lydie, třeba i ten nafrněný Derek, a … táta. Poradili by mi, ale oni tu nejsou.
Řetězy zařinčely.
"Já to cítím. Tvůj strach. Cítím ho. A voní pěkně."
zamumlal kysele.
Opřený o ledovou zídku jsem kroužil nevěřícně hlavou. Zavřel jsem oči, o což jsem se několik hodin pokoušel, a zase je otevřel. Tentokrát i se slzami.

Teď - jsem už k ničemu. Když nejsem schopen ani odpovědět, na blbou, sakra, hádanku. Chci ten žal pustit ven. Nechci, aby se jím užírala nějaká temná schránka ducha.

A najednou zase ticho. Žádné kroky, žádný hlas. Jen já a černá místnost. Vykašlal jsem tu ostrou pachuť, čemuž se říká krev.

Nejsem hrdina. Jsem jen uvězněn ve své mysli s pochmurnou stoletou temnou liškou, jménem Nogitsune.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anna | Web | 2. února 2016 v 12:49 | Reagovat

Moc pěkná povídka, akorát by to chtělo opravit chybky :).
Musím uznat, že i já jsem se zamilovala do temného Stilese, kterého hrál O'brien výborně - aby také ne, když získal cenu MTV za nejlepšího zloducha :).

2 adís. | E-mail | Web | 2. února 2016 v 15:29 | Reagovat

[1]: jo, tak to je mi jasné. Klávesnice na mobilu dokonalá bohużel není. :D
- O'Brian má úžasné herecké výkony, musím souhlasit.
- jsem řada, že ho aspoň někdo zná. (Moc takových se nevídá.)

3 Koko_Chan | E-mail | Web | 5. února 2016 v 20:37 | Reagovat

Moc hezké ;)

4 Gabriella | Web | 7. února 2016 v 10:18 | Reagovat

Díky za připomenutí,že bych mohla napsat nějakou story :D ,ale nesměla bych být tak moc líná *-*.Povídka je boží a ten úvodní obrázek ještě víc!

5 Ann Taylor | Web | 9. února 2016 v 14:19 | Reagovat

[1]: Až překvapivě výborně. Jsem ráda, že nechali seriál od třetí řady dospět, protože po tomhle bude mít Dylan nepochybně víc otevřených dveří. Předvedl se skvěle.

A tohle je taky dobře zvládnutý. Mám ráda psaní o takové atmosféře a tohle se povedlo.

6 Elyrose / Saomy | Web | 11. února 2016 v 8:48 | Reagovat

Zase som si pripomenula Nagitsune :). Aj mne sa páčil temný Stiles :D konečne už nieje ten "trapný Stiles" aj keď je môj obľúbený za akýchkoľvek okolností :3. Trošku ma síce sklamal kedže vkuse len Lýdia Lýdia a nejak sa na Maliu pozabudlo :(. Stiles je podľa mňa najväčší hrdina, ako jediný ostal po celú tú dobu človekom a nažive :3.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama