lov: one,

28. března 2016 v 13:28 | adís. |  lov
obsah: Když nemáte ani sebemenší šanci si něco uvědomit a náhle jste úplně někde jinde. Na neznámém místě. Jen Oliver a Felicity.
Tito parťáci byli totiž uneseni a mají hrát o svůj holý život.
Protože jsou součástí lidského Lovu.
žánr: romantika, krev, lidské oběti, lovy, thriller.
pár: Oliver x Felicity

OLIVER

"Olivere."
Otočil jsem hned, jakmile jsem zaslechl své jméno od mého nejlepšího kamaráda. Tak, jak dělávám, se pousměju a on se zastavil.
"Všude jsem tě hledal. I Thea ti volala." zadrmolil a já povytáhl hravě obočí.
"Jo?" vydal jsem s dávkou sarkasmu a schválně se podíval na mobil.
Páni. Dvanáct nepřijatých hovorů a dvě zprávy.
"Za co jsem tak odměněn?" zazubil jsem se.
Černovlásek zakoulil očima a musím přiznat, asi vytáčím tímto způsobem celkem kupu lidí.
"No, jen že ses neukázal na té rodinné oslavě?" otázkou narážel do mých nervů, přestože to měla být oznamující věta.
"Bez otazníku, prosím. Měl jsem hodně práce, Tommy." vysvětlil jsem mu. Další lež.
"Jo, ty máš přece vždy hodně práce. Promiň. Řeknu Thee, že máš hodně práce s Verdantem." Snažil se, aby nezněl ironicky, ale za ta léta na ostrově mě naučila, že ironie je sakra hnus. A teď ji poznám skoro všude. Takže neuspěl.
S Verdantem popravdě dělat nic nechci - nevím, co bych měl na něm zařídit. Alkoholu tu je hodně, barové židle taky, ještě musím někde sehnat číšníky. A to bude s mým šarmem jasná a jednoduchá věc. Ve skladě toho je vážně až moc.
Abych připustil, byl jsem pod barem a ostřil svoje šípy, a to je prozatím jediné, co tak dobře umím.
"Takže," pronesl a upoutal tak mou pozornost. Zřejmě si všiml, že jsem celkem mimo a že ho nevnímám. "já jdu."
"Jo." přikývl jsem. "Pozdravuj Theu a mámu."
Ohlédl se na mě. Měl jiný výraz, než jak ho obvykle vídám. Cizí. "Rozhodně." řekl a jeho lehkým krokem pokračoval ke vchodu baru.
Prudce jsem vydechl všechen vzduch z plic a posadil se na stříbrně naleštěnou židličku. Jediné, na co mi myšlenky umožnily myslet bylo, že jsem zase zklamal svou sestru a mámu. Do háje, abych se přiznal, zapomněl jsem na ten rodinný večírek. Mělo to být něco na způsob, že jsem se před rokem vrátil a měly se sejít všechny miliardářské podniky a rodiny ze Starling City. K nám domů. To je absurdní. Jak se tam mohli vlézt? To jsem vlastně nemohl vidět, že. Jsem hlupák. Je nechutné lhát svým blízkým, ale co mi jinýho zbývá, když chci udržet tajemství.
Z myšlenek mě vytrhlo zaťukání na barovou linku. Vzhlédl jsem a úsměv se mi rozšířil.
"Ahoj, chlape." pozdravil mě můj osobní… hm, páni. Ochránce? Myslím, že bych mu ale tak zdrhl, takže ne. Přítel. Jo, přítel.
"Ahoj." opětoval jsem pozdrav a postavil se. Objal mě svým medvědím náručím a poplácal chlapsky mezi lopatky. Já mu udělal totéž.
Když jsme se od sebe odtrhli, zkoumal moji tvář. Ale včas jsem se usmál, abych zakryl případné obavy. Obavy…
"Něco se děje." promluvil svým drsným hlasem a zkřížil ruce na hrudi. Svaly se mu nad tou aktivitou mírně napjaly.
Usmál jsem se a otočil na celý bar, abych našel motivaci, co by mi pomohlo se uklidnit. Diggle byl vždy ten, který ve mně poznal něco, co ani já nedokážu popsat.
"Jo…" vzdychl jsem. "Nepřišel jsem na tu oslavu, uspořádané pro mně a byli tam úplně všichni. Dobré ne?"
"A co to tak napravit?" vydal svůj nápad na povrch a opřel se.
Koukl jsem na něj. "To není zrovna nejrozumnější nápad. A i kdybych to zkoušel napravit jakýmkoliv způsobem, buď bych nepřišel nebo to zase nějak zkazil. Ale díky za nabídku." řekl jsem a ponořil se do židle. Nebyla ale moc pohodlná.
Diggle se usmál a já zakoulel očima, což není u mě moc zvykem a sám se divím, že jsem toto udělal.
"Za zkoušku bys nic nedal." pokrčil rameny. A to jsem myslel, že zrovna on to nebude rozebírat. Mýlil jsem se.
"Ale já už nechci zkoušet, Diggle. Vždy, když jsem se o něco pokoušel, dopadlo to zle, takže ne." zavrtěl jsem hlavou a on se díkybohu neptal dál. Zavřel jsem oči a přemýšlel.
"Něco nového?"
"Vlastně ano," vytáhl zpoza paže složku, které jsem si doteď nevšiml a řekl si, že budu večer zase někde mimo. Podal mi ji a pokrčoval: "Tento chlápek byl zadržen třikrát za vraždy svých přítelkyň. Byl dvakrát za mřížemi v Iron Height a jednou propuštěn z denního vězení na stanici, že to byl omyl. Ale jen se z toho štěstí vyvlíkl. Zabil své dvě další. A to bylo před týdnem. Ještě ho nikdo nechytil."
"Nějaká spojitost?" zeptal jsem se a přál si, aby tu byla i Felicity. Jo… Felicity. Jsem rád, že jsem došel na jiné myšlení.
"Ano. Laurel zjistila, že to pár z nich byly bývalky bohatých mistrů. A poslední dvě jsou opravdu bohatinky."
"Takže náš vrah jde po penězích?"
"Fredy Normann. Ale dělá vraždy opravdu zvláštním způsobem." odmlčel se. "Vykuchá je." V tom se mi obrátil žaludek, když jsem si prohlížel ženinu tvář a rychle složku zavřel.
"Proč?" zamumlal jsem a opřel si hlavu do dlaně.
Tipl bych si, že pokrčil rameny. "To jsme ještě nezjistili. Laurel se snaží z detektiva Launce dostat informace, kdy ho přivedl na stanici. Ale na detektiva zřejmě neplatí výmluva, že jeho dcera je právnička." promluvil po chvíli Diggle a podle kroků jsem usoudil, že odešel.
"Byl tady Tommy, že?" ozval se jeho hlas. Ušklíbl jsem se.
"Vždy mě překvapí, že na všechno tak lehce dojdeš." zazubil jsem se a rozhodl se vstát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama