paetaritum | clarixa

28. března 2016 v 13:24 | adís. |  HRANICE
obsah: Byli volní, téměř jako ptáci. Ale jeden jediný problém jim navždy změnil život.
žánr: fantasy, sci-fi, záhady, schopnosti, boje o život.

Hudba vibrovala všem přítomným v uších a soudě podle jejich aktivit, je hudba ani nezajímala. Jen jim obohacovala přítomnost, že jsou v klubu NineStars.
Dívka, hodna sedmácti let se doširoka muzice usmála a snažila se navázat kontakt s klukem. "Tak co?" vyjekla a tajně nastavila dlaň, i když kdo by si toho v tom davu všiml?
Kluk se přiblížil k jejímu krku a olízl jej. Kupodivu se bílovlasá dívka nechala a ještě k tomu zavrtěla boky. Asi by každému došlo, že to dělá jen, aby dostala to, o co žádá a už nikdy toho kluka nepotkat. Dělá mu každopádně nechutnou službu.
"Chceš?" zašeptal ji dostatečně nahlas, aby ho slyšela. Zaváhala, ale přikývla.
"Jasně, že jo. Proto jsem tady." zavrněla a snažila se být vůči němu svůdná, aby konečně dostala ten sáček.
"Seš nedočkavá, kotě." zasmál se kluk a rozhlédl se okolo. Pak vytáhl ze zadní kapsy sáček s bílou látkou a dal jí ho do nastavené dlaně. Úšklebek se jí rozšířil a darovala mu rychlý, a zfalšovaný polibek. Schovala své zboží do přední kapsy a prohrábla si své bílé vlasy. Naposledy zamrkala a s vrtěním mířila k východu klubu.
Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu a byla pyšná za takový kousek. Mohla by si ho dát hned, ale by to víc než šílené a na každém rohu by mohli stát poldové.
Bohužel svými vlasy a vzhledem přilákala další. "Copak tu děláš, kočko?"
S úsměvem se zastavila. "To, co ty." řekla a nebála se. Byla až moc sebevědomá a to se každému chlapovi v této čtvrti líbilo. A to si neuvědomila.
Kluci se zasmáli. Mohlo jich být tak pět. Jinak to neviděla.
Otázka ,a co potřebujete' by byla asi padlá na hlavu, takže čekala, co řeknou oni. Bohužel neměli nic na srdci.
Dívka se zamračila a na teniskách se otočila. Ještě dvě ulice a bude doma. Jo, takže pokud jí budou následovat, na útěk má tři minuty. Slyšela za sebou brblání a shluk kroků, které, jak si všimla, zrychlovaly. Rozhodla se tedy taky hrát na jejich hru a zrychlit. Mezitím se vytratil jeden člen a ona narazila do obří klučičí hrudi. Nedávala pozor. Ucouvla a z jejich očí se vytratila veškerá odvaha. Pokud na ní někdo šáhl, byla jak vyvedená z transu.
"Byť tebou radši zdrhnu." pověděla, co ji mysl jako první dala a chtěla si ihned nafackovat. Možná i líp; letět mezi barevnými mraky.
Muž se ale zasmál, než aby to opravdu udělal. Zatímco se tady bavili, přišli i ostatní čtyři.
"Máš pěkný vlasy a povahu taky. Nechceš jít s náma?" Tón druhého chlapce zněl ošiřele a moc by mu nikdo nevěřil.
"Ne, děkuji za pozvání. Teď mi zmizte z očí." řekla pekelně, ale nevystrašilo je to. Půlka velkých chlapů by vážně utíkala.
Rozchechtali se. "Jo, to jasně. Už se tě bojíme."
Klukovi zaskočil dech a následně vykašlal krev. Všichni zatajili dech a dívka se zpříma postavila. V očích měla bílý oheň - doslovně. Vlasy měla svým rychlým a nečekaným útokem rozvířené a žíly na krku jí vystupovaly, jak neovladatelně dýchala. Snažila se. Snažila se, nezabít ho.
Prohlédla si zděšené tváře, naposledy vydechla a sprintem zmizela za rohem.
Vešla do domu, ani si neuvědomovala, že dupala a to je kolem jedné hodiny ráno. Nebyla to ale ona, byl to jiný člověk.
Hodila sebou na kolečkovou židli a podívala se na svůj mobil.
"Malia..." zašeptala kamarádčino jméno, která ji napsala nespočet zpráv. Ale ani na jeden se dívka nepodívala a hrábla do kapsy svých riflí.
Rychle jeho obsah vysypala na stůl a než se stačila vzpamatovat, uslyšela známý hlas: "Co... Clarixo?"
Otočila se a pohlédla matce do očí; šiřela z nich zrada, strach a nevěřícnost. Clarixa se narovnala a prohrábla si vlasy. Neumí utíkat od okamžiků.
"Ano mami? Copak vás někdy zajímá, co si nosím domů?" zeptala se křečovitě a dost nechutně na to, aby to její matku probudilo.
"Víš co to je?! Do čeho ses namočila! Ode dneška nás to zajímat bude!"
"Mami," zabručela. "nezvyšuj hlas..."
"Nezvyšovat hlas?! Co to má znamenat, mladá dámo?" zněla šokovaně a naštvaně. Tak by asi reagovalo spousty rodičů v jednu ráno a čerstvě po probuzení.
"To, co vidíš. Jsi překvapená? Chceš vidět, jak-"
Přerušilo dceru hlasité třísknutí. Obě ženy se přemístili ke schodišti, ale nevycházely z pokoje.
Po dalších minutách byla rána hlasitější, až sebou škubly. Z vedlejšího pokoje se vyřítil muž v županu a hned po další ráně ležel na zemi, než se stačil rozkřiknout na celý dům. Starší žena si zakryla pusu a slzy měla na krajíčku, Clarixa jen vykulenýma očima sledovala, co se děje. Nic nechápala, byla zmatená ještě víc, než její matka.
Otcova krev stékala po schodech dolů, po kterých se blížily dost nemelodické kroky. Clarixa se zhluboka nadechla a s matkou vtrhly do jejího pokoje. Matka ale otálela.
"Zůstaň tady, broučku. Vše bude v pořádku." I přesto, co se stalo, když se probudila, byla na ní milá, jako každé ráno v sedm hodin. Clarixa zmatená a s chutí bojovat jen lehce přikývla a kolenami poklekla na zem. Matka mezitím zmizela za dveřmi, za kterými se následně ozval výstřel a výkřik.
Bílé dívčiné oči se rozšířily, když se dveře pootevíraly a v nich stál chlap s černo-šedou maskou na hlavě a pistolí v ruce. Byl oděný v černém a vypadal jako policajt, jenže k němu měl hodně daleko.
"Já jsem docela překvapen, Clarixo Živá, takže snad přežiješ tohle. Uvidíme se na druhé straně, holčičko."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí | Web | 31. března 2016 v 9:46 | Reagovat

tak tohle se mi hodne libilo:)
libi se mi ze tam je dost akce a nutilo me to cist dal a dal-
peknej dil:)

2 Lucy-chan | Web | 5. dubna 2016 v 9:46 | Reagovat

By som sa smiala, keby sa nasrala a on otrčil kopytá :-D ale fajna poviedka, idem čítať ďalej :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama