paetaritum | lonel

2. dubna 2016 v 18:21 | adís. |  HRANICE
obsah: Byli volní, téměř jako ptáci. Ale jeden jediný problém jim navždy změnil život.
žánr: fantasy, sci-fi, schopnosti, boje o přežití.

"Hele, čum na ten obchod!" rozzářila se blondýna s modrým ombrem. Společnice se zašklebila a koukla na na stanovené vybrané místo.
"Dost pro boháče, nemyslíš?" zeptala se černovlasá, které to moc nezaujalo a dál se věnovala chodníku, posetým zeleným trávníkem okolo. Kamarádka se na ni směšně zamračila.
"Jo," nafoukla tváře. "Ale vypadá to tam dost masivně. A podívej na ty akvalinky! Lonel, prosím!" zaječela s prosebným výrazem, který má jen při důležitých chvilkách. A teď ji vážně má. Lonel otočila oči v sloup a když jí maska nafučené přestala bavit, usmála se. Nabídla kamarádce rámě a se smíchem šli k obchodu.
Lonel se ale pak prudce zastavila.
"Je tam pět pracovníků. V jednu hodinu se budou střídat. Vyrazíme teď nebo po první směně?" Její mysl hrála na plné obrátky. Snažila se rozpoznat hlas, ale nedokázala ho k nikomu přiřadit.
"Teď, kámo. Chci to mět už za sebou. Vůbec se mi to nelíbí."
"Ty jsi srágora, Willieme. Copak ty prachy nechceš pro svou rodinu?"
"Prachy?" zamumlala Lonel a kamarádka k ní přicupitala.
"Lonel... Děje se něco? Jestli jsem moc otravná a ty do toho obchodu nechceš, chápu to." řekla.
"Ne..." nevěřila vlastním slovům a začala se rozhlížet. "Sarah, je tu někde banka?"
Sarah se zamýšlela. "Ano. Je tu jen jedna. Pak bysme musely do Eligronotovy ulice na hlavním náměstí. Proč? Já ti klidně peníze půjčím." nabídla se blondýna. Lonel na ni hleděla.
"Proč si myslím, že mi bráníš, abych šla do banky?" zavrčela.
Sarah ztuhla. "Cože? O čem to mluvíš?"
"Nehraj si se mnou," vykřikla Lonel. "Moc dobře víš, co se v ní okolo jedné hodiny děje!"
"Nevím! Co si o mě myslíš?!" vyjekla. Lidé, kteří se najednou objevili na chodníku na ulici Nomerovi, se na dívky ohlédli.
"Nelži mi." zakamolila Lonel a otočila se.
"Lonel, jsem tvá kamarádka. Copak bych v něčem měla mít prsty?!" Popadla ji zuřivost. A z ničeho nic; takže něco tuší. Není moc chytrá. Lonel se zastyděla, že obviňuje svou kamarádku, ale zároveň cítí, že ji lže. Tlukot blondýnčiného srdce a zrychlený tep tomu jasně naznačoval.
"Sarah..." varovala ji a nyní ji upřeně pozorovala, jestli neuvidí něco v jejích očích nebo snad i ve tváři.
"Nic. Jsem. Neudělala, Lonel. Co se s tebou sakra děje?"
Lonel si slíbila, že nikomu nebude vykládat o tom, jak stokrát víc slyší, vidí a jak umí vycítit lež nebo nějaký problém. Je to celkem namáhavé, když nemůže ani usnout, protože slyší, jak si sousedé vykládají a nebo děti na ulici utíkají z domu, aby mohli jít na noční procházku. Taky smýšlela, jestli to není nějaký druh prokletí. Ale v tomto případě se to víc než hodilo.
"Lonel."
Černovlasá smyslů zbavená, se otočila a šla do Eligronotovy ulice, kde má být podle Sarah banka. Zvuky, na které je zaměřena, se přibližovaly.
Buch. Cvak.
Lonel se rozběhla. Přemýšlela, že to, co právě dělá, je naprosto šílené. Ale nedá ji to pokoj, dokud ten problém nezastaví. Srdce jí prudce bušilo a v uších zvonilo.
Když viděla velkým a modrým psané Městská banka, zrychlila. Pravda též je, že nemá výdrž, která jí teď víceméně chybí.
"To je šílený." zamumlala a koukla na hodinky, které si vzala příležitostně a to jen kvůli tomu, že šla do města se Sarah. Která...
"B-budete mít asi návštěvu." Ten hlas by poznal i mrtvý, pokud by ji znal šokovaných pět let. Ale teď nepoznávala ji. Její osobu, duši.
Zamračila se a hned poté, co stoupla na první schod, se ozval výstřel.
Netušila to a zacpala si uši. Byl to šok, který se jí ještě desetkrát opakoval v uších. Vykročila jsem na poslední schod a prudce rozrazila dveře. Zatajila jsem dech.
"Věděl jsem to," řekl muž v černém policejním úboru. Jenže byl neozbrojen. Ruce měl dané křížem na hrudi a kdyby neměl tu masku, tipla by si, že se usmívá.
"Ale vy.." Rozhlédla se kolem sebe. V bance nebyl nikdo; téměř žádný živáček, v podobě zloděje. Muž vydal ze sebe přitlumený smích.
"Lonel, Lonel." zakroutil si pro sebe hlavou a věnoval jí pozornost. Zaklela. V uších jí začalo svádět k šílenství cvakání o mramorovou podlahou něco... železného. Ano. Kulka. Nedokázala se zorientovat, protože se to prázdným sálem ozývalo, jako ve výslechové místnosti.
"Pravda je," získal na sebe pozornost. "že tvá kamarádka nelhala. Nelhala o tom, že něco o té loupeži neví."
Jak to myslí? Hrál o její čas, kdy se nemusela hrát s tímto šaškem.
"Ona až moc dobře věděla, co se tady stane. Znáš motto: čím větší důvěra, tím větší zrada? Právě k tobě pasuje... Všichni nejsme nevinní, Lonel." Začal tišit hlas a zároveň se k ní přibližovat.
"Kdo jste...?" Neřekla by, že nemá strach. Má.
Oči mu zajiskřily. "Jsem člověk, který tě může vyslechnout a pochopit tvé fyzické změny." Vytřeštila oči. Jak si řekla; nikomu nic nikdy neřekla. Ani rodičům a ani Sarah. Na sucho polkla.
Odvrátil hlavu.
"Zlikvidujte ji. Už mě to divadélko na hodného přestává bavit. Dělejte!" Do místnosti se přidaly další dvě tlučící srdce, které se rychle přibližovaly. Než si Lonel stačila uvědomit, co se chystají udělat, popadli jí za ramena a píchli jí do krční žíly sedativum. I nos měla citlivý. Svaly jí rázem otupěly a ona se stala nehybnou vnímavou loutkou.
"Víš, broučku." Pohrával si s pramenem jejích černých vlasů. "Někdy je dobré se podívat na důvěru z jiného pohledu. Znám tě ale víc, než tví rodiče a dokonce tvá kamarádka Sarah. Budu tě muset uvítat v novém životě, Lonel Smyslová."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabriella | Web | 2. dubna 2016 v 19:25 | Reagovat

Páni ten konec. To si děláš legraci?! Takhle to nesmí skončit :O chci další díl!!

2 Lucy-chan | Web | 5. dubna 2016 v 12:35 | Reagovat

mno... tak to tie živly nebudú... inak neskutočne úžasné priezviská im dáva... zmyslová, živá, búrlivý... :-D smrteľný asi nebude, čo?  :-D (asi sme už zvyknutí na tie anglické, tak preto) som zvedavá, načo mu budú

3 adís. | E-mail | Web | 5. dubna 2016 v 14:43 | Reagovat

[2]: Jakože.. Ty přezdívky jsem jim chtěla původně přeložit do latinštiny... Ale pak, kdo by tomu rozuměl, že ? Ale i tak mi to připadá divné... Smyslová.. Je to divný, to jo. :D
Ale jinak děkuji za potěšující komentáře. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama